Lenčina třída 5.B vyhrála soutěž v dekoraci plotu u staveniště. Můžou na něj namalovat zvířata, kterým hrozí vyhynutí. Jasně že se Lenka i její nejlepší kamarádka Xeňa budou velmi snažit, protože nechtějí, aby pandy a tasmánští čerti a jim podobná zvířata vyhynula. Jenže zachraňovat zvířata malováním na plot nestačí, a tak se chce Lenka podílet na záchraně ohrožených zvířat třeba v ZOO. Jak to všechno dopadne, se dozvíte v pátém dílu oblíbené série Lenčiny katastrofy.
Lenka Patrmanová
Stalo se cosi fakt úžasného: 5.B vyhrála soutěž! Plot u staveniště je náš a všichni na něj můžeme namalovat zvířata, kterým hrozí vyhynutí. Jasně že já a Xeňa se budeme velmi snažit, protože nechceme, aby pandy a tasmánští čerti a jim podobní vyhynuli. Já namaluju želvu. Máme přece taky jednu doma a jmenuje se Hasty. Je to už sice dědeček a trochu nudný, ale každopádně nechci, aby vyhynul! V ZOO žije naštěstí ještě dost dalších zvířat, která můžeme zachránit. Pátý díl dobrodružství Lenky Patrmanové, která si píše deník plný legrace.
Od králičího poskakování po lamí stopy – naučte se kreslit s Lenkou Patrmanovou!
Tento deníček je plný zábavného kreslení, malování, vymýšlení, lepení, čmárání… Prostě si s ním užijete spoustu legrace! Lenka vás naučí vše, co potřebujete k tomu, abyste se stali uměleckými profíky. Dokonce vás vtáhne do tajů tvorby komiksů nebo vám ukáže, jak pomocí písma vyjádřit třeba náladu nebo pocity. Tak vzhůru do toho!
Dnes nemusím do školy. Mám totiž neštovice. Ale taky se přitom dost nudím. Není divu, protože nemám žádného koníčka. I když máma říkala, že nějakého přece jen mám: hru na zobcovou flétnu. Šmankote! Spolu s Xeňou jsme vymyslely spoustu skvělých hobby: skákání padákem, potápění se žraloky, vykopávání dinosauřích koster a podobně. Nevíme však, jak to máme dělat. Tak či tak: Teď se stejně nejdřív musíme stát slavnými. Budeme hrát hlavní role ve filmu s Láďou Plyšíkem, nejúúúúúžasnějším hercem celého vesmíru (aspoň Xeňa si to myslí)! Čtvrtý díl dobrodružství Lenky Patrmanové, která si píše deník plný legrace.
Hurá! Konečně prázdniny! Většina dětí z 5.B zůstane doma, jen moje rodina pojede na biofarmu do Krkonoš. I když jsem spolu s Jakubem a Šimonem, svými blbobráchy, hlasovala pro středomořský ostrov. To není fér! Ovšem na takové biofarmě bude zase hodně biozvířat. A já mám zvířata strrraaašně ráda! Kromě toho s nimi budu i trochu cvičit, protože jsem už objevila tajemství své indické zobcové flétny: Umí zaklínat hady! Zejména kobry. Ale podle flétny budou tančit určitě i žížaly. Jen musím ještě najít ty správné tóny...
Třetí díl dobrodružství Lenky Patrmanové, která si píše deník plný legrace.
Dnes se ve škole přihodilo cosi vzrušujícího. Barča Boleslavská totiž založila dívčí partu, Kouzelné svůdnice. Jsou v ní skoro všechny holky ze třídy, kromě mě a mojí nejlepší kamarádky Xeni. Proto jim taky pořád říkáme Ovce a slepice. Ale to je jedno, Xeňa a já máme teď svou vlastní partu, Divoké králíky (DK). A protože dva jsou opravdu málo, přibraly jsme do ní i Pavla s jeho stromovou chýší. Jen je blbé, že kromě Ovcí a slepic máme na krku ještě i partu Rokerů. Zdalipak se zbavíme mé indické zobcové flétny? Nebo se budou dít ještě další divné věci?
Jmenuji se Lenka, je mi deset let a jsem poměrně normální. Každopádně mnohem normálnější než moji rodiče a oba mojí blbobráši. Proto taky nechápu, proč se právě mně poslední dobou stává tolik divných věcí. Třeba že se na školní tabuli samy od sebe objevují strašně trapné věty nebo že mé oblíbené jídlo najednou páchne po růžičkové kapustě. Blééé! Způsobuje to snad indická zobcová flétna, kterou mi dala máma? Na něco takového přitom vůbec nemám čas. Chci si totiž bezpodmínečně pořídit vlastní zvíře. Mám už i docela dobrý plán, jak to udělat. Jen kdyby mi pořád nestála v cestě ta hloupá flétna…
Alice Pantermüllerová se narodila 9. července 1968 ve Flensburgu. Se svou mladší sestrou již na základní škole rády vymýšlely různé příběhy, které si psaly do školních sešitů. I přesto si tenkrát ještě nebyla jistá, zda by se chtěla stát spisovatelkou nebo raději učitelkou.
Po maturitě v roce 1988 na gymnáziu ve Flensburgu se rozhodla pro studium učitelství němčiny, umění a dějin pro základní a střední školy. Poté strávila jeden rok jako pomocná učitelka pro výuku němčiny ve Skotsku, kde působila rovnou na dvou základních školách.
Po svém návratu se rozhodla opustit učitelskou dráhu a začala studovat obor knihkupec. Od roku 2000 žije se svým mužem a dvěma syny v Dolním Sasku.
Na konci roku 2009 se zúčastnila konkurzu, který vypsalo německé nakladatelství Arena ve Würzburgu, jedna literární agentura a mnichovský Merkur. Hledaly se romány všeho druhu pro čtenáře mezi 10 a 14 lety. Mezi dvěma sty rukopisy byl také rukopis Alice Pantermüllerové. Svůj příběh „Ostrov dinosaurů“ psala původně jen pro své dva syny, konkurz ale vyhrála. Pod názvem „Bendix Brodersen aneb Strašpytlové nezažijí žádná dobrodružství“ byl vydán v lednu 2001 v nakladatelství Arena.
Od té doby je Alice Pantermüllerová známá především díky své sérii „Lenčiny katastrofy“, v níž desetiletá Lenka v humorných ilustracích Daniely Kohlové popisuje v deníku svůj život se dvěma blbobráchy a zobcovou flétnou, na kterou vůbec neumí hrát.
Daniela Kohlová se narodila v roce 1972 v Mnichově. Kreslení ji provázelo již od dětství, kdy své malůvky prodávala spolužákům nebo tetičkám a strýčkům a vydělávala si tak na svačinu.
Na vysoké škole v Mnichově studovala komunikační design se zaměřením na umění a estetiku. Do roku 2000 pracovala pro grafickou a reklamní agenturu jako grafička a od roku 2001 působí na volné noze jako ilustrátorka a grafička, především pro vydavatele a reklamní agentury. Za svou ilustrátorskou práci získala několik ocenění. Se svým mužem, psem a želvou žije nad střechami Mnichova.